Jak jsem se dostala k chovu holubů.
K holubaření mě dostal chov poštovních holubů od taťky, kdy jsem byla ještě malá. Dovolila jsem se taťky jest-li bych nemohla zkusit se starat o jednoho holuba. Taťka mi to dovolil a jezdili jsme na tréninky i s mým svěřencem. V tento okamžik se mi tak rozbušilo srdce, protože jsem nevěděla pořádně, jestli se mi vůbec vrátí zpět. K večeru konečně přilétl a asi za dva týdny jsme jeli na trénink zas a z tohoto tréningu už se můj holoubek nevrátil. Jednoho nešťastného dne se vrátil jeden holub nebyl to můj svěřenec, byl to taťkův holub tehdát tam byl i jestřáb (samice) a toho holuba chytila, taťka běžel za tou jestřábicí a přinesl holuba celého zakrváceného. Od této nehezké události jsem se rozhodle že si zařídím také chov holubů, ale okrasných, aby to nedopadlo podobně. Tak jsem si scháněla pávíky protože mi přišli na začátek nejlehčí. Pak se odehrála ještě jedna událost kdy mě to porazilo pomalu až na kolena, kdy jsme toho holuba museli nechat utratit ja jsem měla celé zakrvácené tričko i kalhoty, byl to hrozný pocit, ale k holubaření to nejspíše také bohužel patří...